V dlouhé řadě rodinných domů v Libušině ulici v Roudnici nad Labem se jeden vymyká, nikoliv svým vzhledem, ale svou historií. V neděli 23. března uplyne 20 let od podepsání smlouvy, díky níž se dům čp. 1176 navrátil do sokolských rukou, kterým právoplatně patřil.
Sokolská župa Podřipská vznikla v Roudnici n. L. v lednu 1887. Dle tehdejších župních stanov se každoročně volilo sídlo župy s tím, že činovníci sokolské jednoty, kde bylo sídlo zvoleno se automaticky, stávaly činovníky župními. Roudnice n. L. byla sídlem župy v letech 1887, 1897 – 1899, 1906, 1913 – 1917. Až po vzniku Československé republiky se usoudilo, že stále stěhování župní kanceláře není vhodné a proto byla v roce 1921 zvolena za sídlo Roudnice n. L., kde je „hlavní stan“ Sokolské župy Podřipské dodnes. Ve zmíněném roce 1921 došlo také k vzniku placené funkce – župního tajemníka. Prvním byl Antonín Hlaváček, který však v roce 1923 rezignoval a stal se župním statistikářem. Tajemnickou funkci po něm převzal Antonín Pěnkava, řídící učitel ve výslužbě, naposledy působící v Rovném. Na konci roku 1927 došlo k slavnostnímu otevření biografu Sokol roudnické jednoty, kde župa získala své místnosti. Roku 1929 se stává tajemníkem rotmistr ve výslužbě Rudolf Bouša, člen Sokola Podlusky. V té době měla župa Podřipská v 75. jednotách a 5. pobočkách celkem 14 274 členů. Dle statistiky z roku 1934 prošlo za rok tajemníkovy pod rukama 2 891 dopisů, a tak si rostoucí agenda vynutila nové a větší místnosti a tak župa opouští biograf a najímá vlastní místnosti v Máchově ulici 1292, kam byl tajemnický úřad přestěhován 15. dubna 1935. V květnu téhož roku byly stanoveny pevné úřední hodiny. Tajemník Rudolf Bouša 11. září 1935 předčasně umírá ve věku 55 let, a tak se začíná hledat náhrada. Ze sedmi zájemců byl vybrán Václav Jasanovský (*19. 9. 1896 v Černuci), jednatel Sokola Velvary. V březnu 1937 byl do tajemnického úřadu zaveden telefon, což usnadnilo práci a komunikaci s jednotami. Prudký vývoj sokolské činnosti způsobil, že dosavadní místnosti přestaly vyhovovat a tak v září 1937 navrhuje jednatel prof. Broft „ pronajmutí neb zakoupení objektu, kde mimo úřadovny a bytu br. tajemníka by bylo možno získati dostatečný počet místností i pro noclehárnu a jiné účely.“ Předsednictvo župy zaujalo k tomuto návrhu kladné stanovisko a věc se vedla v patrnosti. O několik dní později byl zjištěn prodej domu v Libušině ulici, jeho prohlídku provedli bratři starosta MUDr. Blažka, stavební poradce Ing. Horák, pokladník Uhlíř a jednatel prof. Broft. Dům byl postaven v roce 1927 a byla v něm prodejna uhlí a paliva. Dne 29. prosince 1937 byl dům v Libušině ulici župou zakoupen a po stavebních úpravách (z původního domu zbyla pouze část obvodového zdiva) otevřen 1. dubna 1938. Na valné hromadě župy 27. března 1938 navrhli zástupci Sokola Podlusky, aby dům nesl název „Blažkův sokolský dům“. (MUDr. Antonín Blažka byl starosta župy v letech 1921 – 1941, velmi vážený člen výboru Československé obce sokolské, byl umučen v Osvětimi 20. února 1942 ve věku 69 let). Největší zásluhy o přestavbu domu měl městský stavební rada a sokolský funkcionář Ing. Alois Horák „jelikož jeho zásluhou byla přestavba župního domu účelně řešena“. V listopadu 1938 žádal městský úřad o umístění mateřské školy do župního domu, to však nebylo schváleno, neboť jak pravil župní věstník „výborovnu nevyhnutelně potřebujeme pro schůze předsednictva a sborů pro nácviky a noclehárna musí být stále připravena pro přechodné ubytování sokolských příslušníků.“
Sokol, jako jedna z nejvýznamnějších vlasteneckých organizacích vstoupil ihned po 15. březnu 1939 do odboje. V dubnu 1941 byla činnost Sokola zastavena a 8. října 1941 došlo k zákazu činnosti Sokola. Při té příležitosti došlo k zatčení významných sokolských funkcionářů. Župní tajemník Václav Jasanovský byl dne 23. 11. 1942 zatčen a přes Kladno, Terezína, Pankrác a Gollnow koncem července 1943 převezen do věznice Berlín – Plötzensee, kde se 6. srpna 1943 konal proces před „lidovým soudem.“ Václav Jasanovský byl popraven gilotinou dne 8. září 1943. Župní dům převzala organizace Hitlerjungend, jejímž hlavním sídlem byl lobkowiczký zámek, snad proto nikdo nepřikročil k vystěhování rodiny tajemníka V. Jasanovského, od které Hiterjungend vybírala nájemné. Po válce nastala svízelná situace. Většina župních funkcionářů byla během války umučena či popravena a tak byla župa bez tajemníka. Nedařilo se sehnat ani náhradní sílu a nutnou agendu vyřizovali ve svém volném čase ochotní bratři ze Sokola Roudnice n. L. Zřejmě proto valná hromada v roce 1946 zvolila dva župní jednatele. Od roku 1949 vedl Sokolskou župu Podřipskou v likvidaci Vítězslav Vaněk, který byl přímo v župní kanceláři dne 24. 2. 1951 zatčen a čtyři roky vězněn v komunistických věznicích. Roku 1953 byl dům přestavět na autoškolu. Mezi tím byl po zrušení sokolských žup dům převeden na Československou obec sokolskou (17. 4. 1952) a dne 11. 6. 1954 na Čs. stát – MNV Roudnice n. L. Později přešel pod ONV v Litoměřicích, který jej dal do trvalého užívání tehdejšímu Svazarmu. Při neúspěšném pokusu o obnovu činnosti Sokola v roce 1968 se bývalý župní tajemník V. Vaněk stal jednatelem přípravného výboru pro obnovu Sokolské župy Podřipské.
Ihned na začátku roku 1990 se ustavil Okresní výbor Sokola, který zahájil jednání o navrácení sokolského majetku a připravoval obnovení Sokolské župy Podřipské, ke kterému došlo dne 1. března 1991 na valné hromadě v restauraci Libuše. Jednání o navrácení sokolského majetku byla náročná na čas i především na nervy, protože argumenty tehdejších uživatelů sokolského majetku o jejich pravdě byly velmi svérázné. Aparát ČSTV se všemožně snažil zpochybnit platnost zákonů o navrácení sokolského majetku a vybízel své podřízené ke zdržovací taktice. Využíval k tomu i tisk, kde pomlouval Čs. obec sokolskou. Např. Tyršův stadion a kino Sokol v Roudnici n. L. bylo navráceno po soudních sporech s vedením Spartaku až v červenci 1993. Po složitém jednání při osobních návštěvách na ministerstvu financí se za podpory okresního úřadu vedeného Josefem Polem i města Roudnice n. L. podařilo schválit darovací smlouvu na župní dům. Díky dlouhodobému užívání organizací SVAZARM, byl dům 24. února 1995 převzat ve velmi špatném stavu, do budovy zatékalo střechou a terasou. Byla dána výpověď autoškole „Spektrum“ a oprava objektu si vyžádala velký finanční náklad. V říjnu 1995 rozhodlo předsednictvo župy o kompletní opravě střechy a dne 13. června 1997 byla dokončena úprava přízemí firmou TOVA. K slavnostnímu otevření zrekonstruovaného župního domu došlo 21. června 1997 v rámci oslav 110. let trvání Sokolské župy Podřipské. Kamenný sokolský emblém zhotovil a 11. června 1998 zasadil první starosta župy po roce 1989, akademický sochař Miroslav Zentner z Libochovic.
Připomeňme si ty, kteří mají na navrácení nejen župního domu největší zásluhy. Byl to především nedávno zesnulý br. JUDr. Jiří Jelínek (11. 7. 1921), starosta župy br. František Lácha (5. 5. 1924 – 30. 11. 2008) a ses. Blažena Vavřenová (*1933), která vykonává funkci župní jednatelky více než 23 let.
Prvorepublikový sokolové, kteří dům koupili a opatrovali a z nichž mnozí byli za své sokolské přesvědčení umučeni nacisty a někteří později týrání komunisty, by jistě byli hrdi na to, jak dnes župní dům vzkvétá.
Filip Uzel
