Jednota Orel v Roudnici nad Labem byla jednou z nejstarších orelských jednot v Čechách – její dějiny začínají na začátku 20. století.
Dne 16. listopadu 1913 po sv. Duchu se konala slavnostní valná hromada, na níž byl zřízen tělocvičný odbor Orla v rámci Svatojosefské jednoty. Ze začátku se cvičení aktivně účastnilo 7 – 12 členů. Cvičilo se bývalé kapitulní síni na probošství, která byla na tělocvičnu předělána nákladem tehdejšího roudnického probošta Václava Kotrcha – prvního předsedy Orla a duchovního rádce. Pořízena byla bradla, činky, můstek a jiné nářadí. Jako kdysi apoštolové, šířící nauku Kristovu nenalezli milosti v očích farisejů, tak naši první Orli nenalezli pochopení u „pokrokových“ mladíků, kteří v době cvičení házeli kamení do tělocvičny, mazali dveře blátem a pokřikovali. Ale roudničtí Orli se nezalekli, nedali se zastrašit posměchem, nadávkami ani násilím ; ani první světová válka, která připravila o život mnoho lidí a pohřbila mnoho spolků, a která odvedla na frontu cvičitele i vedoucí: Brožovského, Rulu, Šenfelda a jiné, nezničila orelský tělocvičný odbor – alespoň žáci udržovali stále život v jednotě.
Po vzniku nového státního útvaru byla činnost v jednotě oživena. Na valné hromadě v r. 1920 br. Klimeš z Prahy, který vysvětlil význam orelské myšlenky a vyzval k utvoření samostatné jednoty – a tak se také na výše zmíněné valné hromadě stalo. Mezi obětavé činovníky té doby patřili bratři Hanák a Vaněček a sestra Valentinová, která vedla cvičení žákyň a dorostenek. V době největšího štvaní protináboženského Orel vzrůstal a získával si uznání i odpůrců. Mnoho práce odvedl školený cvičitel – náčelník br. Josef Soukup. 19. března 1922 byl v Roudnici n.L. ustaven X. okrsek Orla v jehož čele stáli především roudničtí Orlové. Orelské kroje byly poprvé ve větším počtu k vidění 3. června 1922, kdy roudničtí Orli pochodovali od kláštera přes náměstí s hudbou k nádraží, kde nastoupilo členstvo do zvláštního vlaku, který je odvezl na župní cvičení do Příbrami. Nadšení rostlo a prvního říšského sletu v Brně v srpnu 1922 se zúčastnilo již 56 krojovaných Orlů. Sletový pochod „Vzhůru orle“ od Rudolfa Šetiny na slova Vladimíra Hornofa se stal později nejznámější orelskou písní a nyní je neoficiální hymnou všech Orlů. Kroje roudnických Orlů zpestřovaly církevní průvody a slavnosti. V roce 1926 se Roudnice n.L. doslova zamodrala orelskými kroji při prvním okrskovém cvičení, ke kterému se sjelo několik set Orlů. Z Prahy byl vypraven zvláštní vlak, odkud přijela i krojovaná orelská hudba br. Rabana. Zisk cvičení byl morální i finanční. Členové jednoty Čs. Orla v Roudnici n.L. připravili někdy sami, někdy s jinými katolickými organizacemi řadu pěkných vystoupení – akademie, divadla a zábavné večery. Konáno mnoho přednášek a vycházek.
Na počátku 30. let se začala projevovat menší ochablost, ale to netrvalo dlouho – na povznesení činnosti měli největší podíl starosta jednoty br. Vodička, náčelnice ses. Jirglová a vzdělavatel br. Nikodým. Ve dnech 15. – 17. května 1937 se za bohaté účasti cvičenců i diváků konalo v Roudnici n.L. druhé okrskové cvičení, které bylo spojeno se sjezdem katolického lidu. Po okupaci nacistická moc Orla zakázala a majetek zabavila. Z let 1945 – 1948 nemáme prakticky žádné zprávy. Jediným dokladem je Farní věstník vikariátu podřipského. V únorovém čísle r. 1946 byla otištěna zpráva: Jednota Čsl. Orla v Roudnici n.L. obnovila svou činnost po násilném rozpuštění v době okupace. Přihlášky na probošství. Podle pamětníků byla poválečná činnost Orla velmi problematická – nebyly peníze na nářadí a někteří činovníci buď zahynuli v letech válečných, nebo se odstěhovali. Definitivní konec roudnického Orla nastal v roce 1948, kdy ho komunistická moc zlikvidovala. Připomeňme si nejvýznamnější členy v dějinách Orla v českých zemích: atentátníci na Heydricha Jozef Gabčík, Jan Kubiš (ve výsadku byli ještě dva další orli) a předseda exilové vlády a významný politik Mons. Josef Šrámek. Dnes má Orel přes 19 tisíc členů v 254 jednotách.
Filip Uzel
