Stal jste se novým senátorem za obvod Litoměřicko a Slánsko. Jaké byly Vaše první reakce?
Do poslední chvíle to byl napínavý souboj.Rád bych všem poděkoval za hlasy a důvěru, kterou ve mně vložili. Rozhodně ji nezklamu. Jako senátor budu senátorem všech, nejen těch, kteří mě volili.
Jak si vysvětlujete Vaše vítězství?
Považuji to za výsledek mé celoživotní práce. Na Litoměřicku žiji již přes 40 let a vždy jsem se snažil lidem pomáhat – až už odborně jako lékař, nebo v rovině osobní. Můj protikandidát v prvním kole voleb Stanislav Berkovec řekl úctyhodnou myšlenku: „Mount Everest se tě neptá, co jsi dělal poslední měsíce, ale ptá se, co jsi dělal celý život“. Výsledek tedy není díky několik měsíců trvající kampani, ale díky tomu, že zde s lidmi mnoho desítek let žiji.
Jak mnoho Vám pomohla v kampani rodina a další?
Má rodina – manželka a děti – mi hodně při kampani pomohla. Především dcera, která je vystudovanou manažerkou a řídila i kampaň. Samozřejmě mi pomohli i další lidé. Rád bych touto cestou poděkoval všem dobrovolníkům, kteří mi s kampaní pomáhali zcela nezištně a zdarma.
Nějakou perličku z kampaně máte?
Vím, že jsem zpočátku nebyl považován za favorita voleb. Postupně jsem však byl médii více reflektován a potěšilo mě, že dokonce sázkové kanceláře mě při vypisování kursu pasovaly na vítěze. Rovněž sázkaři pak důvěrou v mé vítězství neustále snižovali kurs. Nikdy by mě nenapadlo, že se stanu předmětem sázení. Přeji těm, co díky mému vítězství vyhráli, ať si užijí výhru.
Proč jste kandidoval do Senátu a co chcete v Senátu prosazovat?
Do Senátu jsem kandidoval proto, že věřím, že mohu i jako jednotlivec něco změnit. Že mohu pomáhat naší zemi posouvat se kupředu. V Senátu chci prosazovat zejména dostupné a kvalitní zdravotnictví, spravedlivý sociální systém, podporu venkovu a ochranu životního prostředí. Jako prvnímu úkolu se chci věnovat podpoře malých nemocnic, kterým hrozí rušení.
Co by jste vzkázal protikandidátce paní Jitce Sachetové?
Vzájemný souboj trval velice krátce, prakticky jen týden. Dbal jsem na to, abych ani ve finiši nevedl útočnou kampaň. Nemá tedy v tuto chvíli význam, abych komentoval jakékoli výroky, které v průběhu předvolební kampaně vůči mě ze strany mojí protikandidátky padly. Nyní za dosavadní předvolební kampaní dělám tlustou čáru. Chtěl bych touto cestou všechny vyzvat ke spolupráci, neboť společným cílem by měl být rozvoj naší země.
Máte exoticky znějící jméno. Čím to?
Narodil jsem se před 65 lety v syrském Damašku. Ve svých 20 letech jsem přijel do Československa studovat medicínu a krátce nato jsem zde potkal svou životní lásku Helenu, s níž žiji dodnes a máme spolu 3 už dospělé děti. Helena pochází z Křešic u Litoměřic. Jako lékař jsem začínal v Litoměřicích na interně, pracoval jsem také v Libochovicích, Čížkovicích a při výjezdech se záchrankou jsem poznal celý tento kraj. Lidmi v této zemi jsem byl skvěle přijat a moc jim za to děkuji. Nikdy jsem zde nepocítil jakékoli projevy netolerance nebo nesnášenlivosti s ohledem na moje jméno a původ. Cítím se zde opravdu doma.
Několikrát jste pracoval v zahraničí. Která „mise“ byla pro Vás nejzajímavější a nejpoučnější?
Všechny byly zajímavé. Nejkurióznější byla ale práce při vojně v beduínské vesnici v Sýrii. S manželkou jsme měli k dispozici jednu místnost v chýši u beduínské rodiny, kde jsme v noci spali a ve dne to byla ordinace. Zástupy lidí čekaly venku a ordinační hodiny končily často až v jednu hodinu ráno. Byl jsem tam současně internistou, chirurgem, porodníkem, i veterinářem v jednom.
Jak bude nadále vypadat Vaše lékařská praxe? Budete stále ordinovat?
Ano, samozřejmě budu i nadále ordinovat stejně jako ostatní lékaři v našem rehabilitačním zařízení. Je pro mě důležité neztratit kontakt se svými pacienty. Na naší rehabilitaci se nic nemění – fyzioterapeutky i lékaři v Litoměřicích, Lovosicích, Bohušovicích i v Úštěku pokračují v jejich dobré práci i nadále beze změn.
děkujeme za rozhovor a přejeme hodně zdaru
